Let mouchy

Jo, to byly časy...

Včera večer jsem přišla domů z práce dneska v noci – a do postele se dostala v čase, ve kterém v leckterých bytech zvoní budík, by jeho majitel mohl radostně vyskočit z postele, zacvičit si a s budovatelským úsměvem mazat na šichtu. No jo, ale včera večer bylo jedno z nejdelších představení, takže se zkrátka a dobře domů dřív dostat nemůžu. Nebo tedy můžu, ale byl by to docela malér…

Dneska dopoledne jsem se vykopala z postele a od té doby laškuji s představou, že půjdu něco dělat. Mám na výběr: uklízet, prát, žehlit, vařit, jít na nákup… No jo, na nákup… To jsem si vzpomněla… jéžiš, to už je dááávno… to jsem šla na nákup s Jejkou… kde jsem to jenom…

aha… tady to je…

Následující text: Vážení přátelé, tudy opravdu NE »»» ««« Předchozí text: Haló, čokoládka nebude...

Alfa | Pátek 11. 02. 2011, 15.18 | Vidle, Bylo nebylo | permalink | tisk | 645x