Let mouchy

Haló, čokoládka nebude...

Mám několik telefonních čísel. Jejich počet vím na chlup přesně. Jsou čtyři. Pevná linka, Huhlotel, Pegas a Budík. Huhlotel je moje osobní stařičké číslo, na které se mě lze dovolat. Pak mám takového víceméně pracovního Pegase, na který se mě lze dovolati hůře, leč už to není nejhorší, protože mám dvousimkový telefon a když mi někde v hlubinách kabelky zvoní, tak moc nebádám, kteréže to otravuje vlastně číslo a když už ho stihnu ještě řvoucího z tašky vyndat, tak ho zvednu.

No a pevnou linku a jejích 300 minut volání máme jen kvůli internetu. Jo, já vím, že to už jde i jinak, ale tehdy to prostě bylo nejvýhodnější a tak to tak je a basta. Neřeším to. Netelefonuji. Internetuji.

A pak mám taky Budík. Mobilní budík. Čili starý mobil, ve kterém je simkarta od outú s číslem, které si nepamatuju a které jsem NIKOMU neřekla. Proč taky. Nepoužívám ho. Ale onen starý mobil má tak perfektně vychytaný systém budíků, že se ho nedokážu vzdát a až mi jednou „chcípne“, bude mi jeho buzení hodně, hodně chybět. A protože bez simky nefunguje, tak jsem mu prostě jednu pořídila. Jednou za čas si z tohoto telefonu pošlu smsku a jednou za rok ho nabiju tím nejnižším možným kreditem, aby mobilek a operátor byli spokojení a buzení spolehlivé.

Včera jsem měla den volna a rozhodla jsem se ho přežít uprostřed pilného flákání a relaxování, takže když mi začalo něco v bytě cvrlikat, vyrušilo mne to při práci a to nemám ráda. Chvíli jsem přemýšlela, co je to za zvuk a pak mi došlo, že zvoní pevná linka To by neměla. Nikdy na ní nikdo nevolá. Vrrrrr. 

Když jsem našla telefon, tak jsem ho zvedla a docela nepříjemně jsem zaskřehotala do sluchátka: „Pronto?“

A pak se stalo něco, co mne fakt nasralo. Nejenže mi někdo volá na číslo, které nepoužívám a nikde ho neprezentuji, ale ve sluchátku se mi ozvala plechová huba, která mi oznamovala, že mám čekat na lince, než si mne k uchu vezme operátor. To si dělaj jako srandu, ne??? Nešlehla jsem ale telefonem a vyčkala jsem spojení s milou slečnou z ČEZu, která mi cosi nabízela.

„Nezajímá mne vaše nabídka, chci vědět, co ode mne potřebujete??“ šveholila jsem zuřivě. „Já mám pro vás nabídku o zvýhodněných službách….“ „Já bych opravdu chtěla vědět, co ode mne potřebujete,“ mlela jsem stále svou. „Já mám pro vás nabídku o našich nových tarifech…“ „Proč mi nechcete říct, co ode mne potřebujete?“ „Já tady… nabídky… tarify…“ koktala slečna. Asi nebyla dostatečně školená na hovory s takovými blbečky. „Hm, já pochopila, vy ode mne potřebujete, abych vám podepsala pro vás zajisté velmi výhodnou novou smlouvu, že…“ „Ale to je opravdu velmi výhodný tarif, protože…“ „Zadržte, slečno. Já teď velmi pospíchám a nemám mnoho času. Můžete mne vy nebo zástupce vaší firmy navštívit osobně?“ „Ano, samozřejmě, to by neměl být problém, kdy by se vám to hodilo?“ „Co takhle dneska ve čtyři hodiny?“ „Dobře, zajistím to, řeknete mi, kde se chcete s naším zástupcem sejít?“ „Nikde, ať za mnou přijde domů, budu ho mezi třetí a pátou hodinou čekat, pak budu muset odejít opět pryč.“ „Ano, dáte mi prosím vaší adresu?“ „Vzhledem k tomu, že voláte na telefonní číslo bytu, kterému chcete nabídnout jakési nové výhodné služby, tak zajisté víte i adresu tohoto bytu. Těším se kolem čtvrté a mějte hezký den.“

A típla jsem telefon. Jó – kdeže jsou ty doby, kdy člověk mohl sluchátkem třísknout do vidlice… Ničemu to nepomohlo, ale ulevilo se. Doháje proč volají a cosi vnucují, když ani nevědí kam a komu volají… Sakra, to zuřím, leze mi to na nervy a připadám si na jedné straně jako blbeček, ale na druhé straně jsem na sebe hrdá, protože jsem nepoužila jediný vulgární výraz. Koupím si za odměnu čokoládku… 

Deset minut na tento přiblblý rozhovor mi zazvonil mobil Budík, ve kterém je číslo Outúů. No to si ze mne dělá někdo srandu????

„CO JE?“ zaječela jsem do telefonku a doufala jsem, že to není zase někdo z ČEZu.

„Dobrý deň, já volám zo společnosti Týmobajl, pro zlepšenie našich služob je hovor monitorován a chcela bysom vám ponúknúť… „

„Prepáčte, že vás prerušujem, ale mohla bych vás poprosit, abyste laskavě na toto číslo zapomněla, ještě laskavěji si ho vymazala z vaší databáze a celé vaše služby, firmu i monitoring hovoru si co nejlaskavěji strčila do prdele?“

Čokoládka nebude…

Následující text: Jo, to byly časy... »»» ««« Předchozí text: Vláčena bulvárem

Alfa | Úterý 8. 02. 2011, 15.35 | POPŽ, Pidlivizace | permalink | tisk | 181x