Let mouchy

Komplimenty servírujte zednickou lžící

„Jéžiš holka, já tě tak rád vidím, propána, ty vypadáš naprosto báječně, jak to děláš, že ses od střední školy vůbec nezměnila, jsi pořád jako holčička, a nádherná holčička, fakt jsi pořád stejná…!!!“ muck muck muck – nadšením překypoval obtloustlý, obrýlený a plešatý pán, který byl kdysi mým spolužákem… muck muck muck… Si utři pusu, dědku plesnivej, když už takovou krasavici chceš líbat…

Spolužákovo nadšení nad mým krásným a nestárnoucím fyzičnem mne trošku přivedlo do rozpaků a chvíli jsem se fakt cítila mladě, krásně a žádoucí. 

Ovšem pak jsem se spatřila ve skle výkladní skříně… Kolikpak má spolužák asi dioptrií??? 

Pomalu jsem si přestávala být jistá v kramflecích a ani spolužákovo básnění o mém exkluzivním vzhledu už nepomáhalo. Po příchodu do divadla jsem se proto ihned vrhla do výtahu, ve kterém je jedna stěna tvořená zrcadlem. 

Jestli můj milý spolužák nekecal a opravdu jsem se od střední školy nezměnila a pořád vypadám stejně, tak… to jsem musela jako mladinká vypadat pěkně blbě… 

Ale těch pár vteřin, kdy jsem spolužákovi uvěřila, že jsem mladá a krásná, bylo fakt prima! 

Následující text: Kdo netrotlí s námi, trotlí proti všem »»» ««« Předchozí text: Běda, kdo člověka pozná! Běéééda!

Alfa | Neděle 15. 01. 2012, 14.35 | POPŽ | permalink | tisk | 394x