Let mouchy

Opeřenec už si brousí zobák…

… a já si musím udělat zásobu aspirinů, protože s Opeřencem strávím během dvou dní 36 hodin a to se vyplatí!!! Pochopitelně koupit ten aspirin…

Přiznám se, že Opeřenec mi nevadí, ať si uděluje a předává kdo chce co chce, ať si to uděluje kdekoliv, klidně i v našem divadýlku, ale účastnit se celou tu dobu veškerému tomu hysterickému chaosu fakt nemusím. Ale tak nějak se semlelo, že odříkanýho chleba největší kus… 

Och mistře, vypadáte báječně… vážená paní, jak jste dnes šik… ale milá stará dámo, jak to děláte, že tak mládnete… óóó hvězdičko, to jsou krásné šaty a jak vám sluší a vypadáte v nich tak sexy…

A mistr vypadá jak po trojitém flámu… vážená paní je jak vyžilá a opotřebovaná bordelmamá… milá stará dáma se chová jak pubertální diblík… a hvězdička má na sobě příšerný model šatů, ve kterých má pěknou prdu a vypadá jak stará-mladá-svatá-dala-nevědělakomu.

Snad jen Mistr přijde a na nic si nehraje, slušně pozdraví a představí se (což nás všechny pokaždé překvapí) a i když vlasy šednou a vrásky přibývají, je stejný jak na jevišti, tak v hledišti, na pódiu i v zákulisí. Zvláštní to člověk…

Jevištní mistr se hroutí, že se točna neotočí, osvětlovači jsou na práškách, že světla nebudou svítit, zvukaři šílí z představy vypadlého mikrofonu, garderobiérky mají nervy na dranc, aby se někomu neurval knoflík, uklizečky se bojí, že nebudou stíhat uklízet, kulisáci se bojí o kulisy, údržba o výtahy, uvaděčky o diváky, šatnářky o kabátky, technika má strach o techniku, ochranka o vniknutí nějakého drbana do jí střežených prostor a paní z kantýny šílí, že jí všechno sežerou a nebude mít co prodávat a pak jí budeme nadávat a já se bojím, že mě všichni a všechno poleze na nervy, a že budu nevyspaná a unavená a že mě z toho bude bolet hlava.

A nakonec se točna stejně otočí, osvětlovačům to všechno bude blikat a svítit, zvukařům mikrofon nevypadne, garderobiérkám budou knoflíky držet, uklízečky pojedou jak motorové myši a uklizeno bude, kulisy budou stát, výtahy jezdit, uvaděčky a šatnářky budou v cajku, technika neselže, do střežených prostor neproklouzne ani myš a paní z kantýny toho objedná tolik, že to budeme dožírat ještě další týden. A mně to všechno poleze na nervy a budu nevyspaná a bude mě z toho bolet hlava.

A jestli se něco posere (jako že se posere, protože se něco posrat vždycky musí), tak divák stejně nic nepozná, protože se všichni budeme tvářit, že právě přesně tak to má být a že je to všechno dokonalé, bezchybné a zalité sluncem.

Už ať je neděle večer….

Následující text: To nevymyslíš... »»» ««« Předchozí text: Bzučící elektronika

Alfa | Středa 23. 11. 2011, 11.32 | POPŽ, Kulturní okénko, Pidlivizace | permalink | tisk | 176x