Let mouchy

Tetradekafluorhexan a jiné

Karty prý řekly, že to tento rok bude všechno lepší… ale mám pocit, že se někde stala chybka. A protože karty nikdy nelžou, chybili tentokráte zřejmě slovutí i neslovutí věštci. Ale uvidíme, do konce roku přece jen ještě chvíle chybí… 

Jsem letos nějaká divně negativní, i když se tomu všemi možnými způsoby snažím bránit. Když už si říkám, že je to dobrý, že to nějak zvládnu, přijde něco, co mne ve vší slušnosti nasere či dovede k běsnosti. 

Prostě a jednoduše, chci mít chvíli klid. Chci si chodit do práce, kde si v klidu odpracuju to, co si mám odpracovat, z práce chci jít domů a doma si taky užívat klidné a stereotypní pohody. A chci mít hotovou koupelnu. A chci chodit plavat. 

A nechci se rozčilovat. A nechci mít v koupelně staveniště. A nechci se učit nějaký stupidní právní minima ani maxima, bych mohla složit zkoušku, o kterou nestojím, ale kterou mít musím a za jejíž složení budu muset zaplatit nechutný bakšiš.

Nejsouc dráčkem Soptíkem, nemám pražádné touhy vědět, že hořící notebook musím hasiti halotronovými hasicími přístroji, jež pracují na bázi tetradekafluorhexanu. Nejsouc právníkem, je mi srdečně jedno, jaký je rozdíl mezi krajní nouzí a nutnou obranou, je mi fakt úplně ukradený, jaký je to čeho paragraf a nechci vědět, co se píše v občanském zákoníku, v obchodním zákoníku, v trestním zákoníku, v trestním řádu, v zákoníku práce či v zákonech o přestupcích, ve sbírkách čehosi a kdovíčem ještě pod písmenem bééé nebo i jiným. Ani nevím, jestli se ty zákoníky nepíšou s velkými písmeny, když se tak jmenují. Možná jo. Ale je mi to jedno. Nechci to vědět a nechci se to učit. 

Nechci, aby byla ještě zima. Nechci, aby zvěř domácí zase jarně línala. Nechci, aby se moje kolegyňka chovala jako hysterická kráva. Nechci, aby mě jedna… neroztomilej retardovanej blbeček, vystupující jako vášnivá fanynka divadla, pronásledovala a aby znala můj telefon. Nechci, aby v práci převládala atmosféra nejistoty a strachu a nechci tam protektorát. Nechci, aby mě bolelo rameno. Nechci mít zlomený nehet a nechci mít o sedm kilo víc, než bych mít měla. A nechci, aby to v našem státě nešlo bez podepisování různých petic. A když už tu petici máme a podepíšeme, tak nechci, aby si s ní „adresát“ vytapetoval záchod.

A teď nechci jít žehlit.

Následující text: Vo fous nebo nevim... »»» ««« Předchozí text: Tři slova

Alfa | Čtvrtek 31. 03. 2011, 17.07 | POPŽ | permalink | tisk | 650x