2 roky
Po asi dvouleté internetové pauze jsme zase zpátky. Něco zůstalo stejné, něco se změnilo. Máme za sebou jak těžkou krizi partnerskou, tak jednu docela těžkou chorobu mojí.
Silvestra bych kolikrát s chutí a pomalu zabila, ale bez něj by mi bylo těžko a smutno a jsem přesvědčená, že on všechny mé pocity opětuje. A kdybysme se rozešli, tak bysme zůstali každý sám, protože by s ním žádná jiná nevydržela a se mnou by to asi taky nebyla procházka růžovou zahradou. Tak to snad necháme tak, jak to je. Hlavně, že se máme rádi, ne?
Tudíž zůstáváme stále spolu a bydlíme stále u tří kočičích skřetů – Matýska a Tadeáška, kteří už s námi zažili něco stěhování a Blaženy, kterou mi Jejka donesla už v Mouchově a která se nikdy nestěhovala a která je zlotřilý sibiřský magor.
Oba máme o pár šedivých vlasů víc, Silvestr má víc o pár kilo a já mám nových 154 stehů, které mi felčárci vyšili v nemocnici.
A oba doufáme, že od toho blbýho bude aspoň nějakou dobu pokoj a chvilku si od toho odpočineme a budeme čerpat síly na další průsery.
A že ty síly budeme mít příležitost čerpat hóóóóódně dlouho…;-)
Následující text: Pátek třináctého »»» ««« Předchozí text: Let mouchy
Alfa | Sobota 7. 08. 2010, 13.30 | POPŽ, Život je změna | permalink | tisk | 157x