Let mouchy

Vánoční dárek

Nedávno jsem psala, jak se naše divadlo potýká s finanční krizí. Už dlouho… Ono se to rádo shazuje na starého říďu divadla, ale skutečnost je přece jen maličko někde jinde. Ale co oči nevidí a uši neslyší… tak to se neví nebo nechce vědět…

Ale my Maličcí, co v divadle trávíme většinu života, maličko vidíme, slyšíme a víme… K naší škodě, pochopitelně. Protože víme co a jak, ale jsme Maličcí a nikdo nás neposlouchá, protože máme příliš málo slabých hlásků. A naše rady a poznatky se Těm Tam Nahoře navíc ani trochu nehodí do krámu.

Tu a tam se ozveme s ne zcela špatným názorem, jak naší finanční situaci zlepšit. A teď nemyslím naší osobní finanční situaci, ale jsme všichni ochotní dělat víc pro NAŠE divadlo, pro jeho zachování, pro nové premiéry, pro diváka.. . Jenomže když to Ti Tam Nahoře nechtějí slyšet, protože přeci oni jsou ti nejlepší a nejmoudřejší, není se co divit, že jsme se dostali tam, kde jsme.

Ti Tam Nahoře nám koncem sezony dodali nového nadějného ředitele, který nás konečně obrátí na pravou víru, postaví do latě, že budeme šlapat jak hodinky a pozdvihne divadlo i nás Maličké v něm na světovou úroveň. Jaksi se však něco pokazilo, dostali jsme se během sedmi měsíců do ještě větších sraček, což se pochopitelně svalilo na předchozí vedení… Jak jinak… To je přeci takové české…

Ale nové sračky byly už tak mohutné a páchnoucí, že se jejich puch dostal i k dost necitlivým nosům „Těm Tam Nahoře“ a ti to řešili tak, že svému nadějnému koni nařídili dobrovolnou rezignaci na funkci ředitele a vyfasovali jsme šéfa nového. Starý nadějný kůň se fofrem sbalil, sebral svých pár švestek a zvláštních kamarádů a skoro se po nich v divadle ani nestačilo zaprášit.

Nový říďa je jedním z nás, člověk milý, chytrý slušný a i většinou oblíbený… ale co s tím teď ještě může dělat, když nemá ani korunu nejen na novou premiéru, ale ani na toaleťák do divadelních záchodů pro diváky – my už si stejně dávno nosíme vlastní… Prostě není fakt ani koruna. Ani na hajzlpapír, ani na propisku…natož na nějakou novou premiéru… 

Ale Ti Tam Nahoře řekli, že v nejbližších měsících se prý určitě někde najde, vyšťourá či přímo zhmotní několik set milionů pro naše divadlo. Hurá. 

Takže divadlo prý koncem sezony na několik let zavřeme a uděláme mu totální rekonstrukci… A že jí divadlo nepotřebuje? Ale to přece nikdo neví a když se ve všech médiích pořádně rozmázne, že je divadlo v dezolátním, havarijním a až skoro životunebezpečném stavu, lidi tomu budou věřit.

A potom ho zase v plné síle, slávě, kráse a lesku otevřeme a bude se tam hrát.

Jo…? A kdo? No přece ti, co přijdou po vás…

A pro koho? Při diváka přece, co je to za blbou otázku…

A najde si nás divák ještě???? Samozřejmě, že ano, udělá se přece bombastická milionová reklama!

A jestli to přesto nezafunguje a divák nepřijde? To přece nevadí, jsme v tržním hospodářství. Serme na kulturu a kulturní cítění národa a vůbec na lidi, trh je trh, prachy jsou prachy, každou lóži pronajmeme Vietnamskému trhovci, na jevišti bude Mekáč a ze šaten a kanceláří nejlépe hodinový hotel či přímo bordel… Víte, kolik to přinese prachů????

A taková nezajímavá otázečka – co bude s námi, se současnými zaměstnanci? No vy odejdete dohodou, abychom vám nemuseli dát ani korunu a abyste nemuseli překážet na pracáku. Každopádně na březnové schůzi vám možná řekneme, co bude s vámi dál.

´

Nač stahovat kalhoty když brod ještě daleko…

Jsou Vánoce, radujte se, veselte se, vyserte se na deprese!

Následující text: Šťastné a veselé »»» ««« Předchozí text: Krutá věštba!

Alfa | Středa 22. 12. 2010, 12.29 | POPŽ, Pidlivizace | permalink | tisk | 195x