Let mouchy

Chronický zánět nevolismu

Ne, že by mě politika v životě nějak extra brala, ale přeci jen jsem se o dění tam nahoře trošku zajímala, někdy víc, někdy jen okrajově. Dokonce jsem blahého času cinkala klíčema a poskakovala na pláni, by mi nohy neumrzly… Dávno, dávno již tomu…

Potom PO TOM jsem ze začátku chodila volit dobrovolně, po našem slavném vstupu do EU už jen, když mě Silvestr donutil.

Naposledy jsem se účastnila naší slavné prezidentské taškařice. A protože jsem u druhého kola nevymlátila z komisařů nějakou třetí kandidátku, volila jsem tak, aby ten, co tam teď je a jehožjménosemipříčívyslovit, můj hlas nedostal.

A to je asi pro mne konečná. Našla jsem před pár dny ve schránce volební lístky a aniž jsem je četla, hodila jsem je do popelnice. Nepůjdu volit. Můj nevolismus se zřejmě stává chronickým.

Slyšela jsem, že svým indiferentním postojem dávám svůj hlas a příležitost těm druhým, špatným. Aha, možná, ale kdo to je? Kdo je ten první dobrý a kdo ten druhý a špatný? Já to nevím. Já mám dojem, že je to všechno jedna pakáž. Zatím není nikdo, komu bych dala svůj mizerný alt a o můj nehlas ať se tam třeba poperou. Zatím není nikdo, kvůli komu bych šla mrznout na Letnou – a byla bych moc ráda, kdyby byl.

Následující text: Nedbalá, líná, neprospívám »»» ««« Předchozí text: Letos se obzvlášť urodilo...

Alfa | Pátek 31. 10. 2014, 20.12 | POPŽ | permalink | tisk | 144x