Let mouchy

Letem světem únorem

Nedá se říct, že by se náš život pomalu vracel do starých kolejí, protože to vlastně ani nejde, ale pomalu se všichni ubíráme novou cestou a učíme se po ní chodit.

Zima se pomalu blíží ke konci a ať už táhne do háje. Mám ráda zimu, kdy se choulím do bund, pod nožičkama mi křupe sníh a po návratu domů mi zrudnou tváře a u nosu se mi objeví taková ta trapná kapička, ale tahle zima… škoda řečí.

Maminka vesele bojuje s čivavičkou, obě jsou spokojené a vycházejí spolu zatím bezvadně, tak snad to vydrží.

Jejka se snaží žít v malém podkrovním bytečku, ale protože z většího a lepšího se jde do menšího a horšího špatně, těžko si zvyká. Doufáme, že se nám její pidibyt podaří dát během léta do přijateného stavu.

Začátkem měsíce měl můj tatínek narozeniny, ale nejdřív nebyl čas za ním zajet a potom se stalo nepojízdným auto, takže uvidíme, kdy se uvidíme.

Náš mladý kolega v práci funguje tak, že moc nefunguje, naprosto práci nezvládá a vypadá to, že bude muset jít pracovat někam jinam. Bude ale zřejmě nahrazen někým jiným, při jehož spatření na mne šly mdloby a stále doufám, že je to žert…

Silvestr byl poslední dny stále častěji nedostupný a zcela logicky nastal čas, kdy se musel poohlédnout po novém mobilu. Byla mu ušetřena hromada práce, protože stejně mi těch posledních sedm měsíců záviděl ten můj a zeptal se mě, jestli by mi nevadilo, že by měl stejný. Vadilo mi to, ale když bude mít jinou barvu, než mám já, snesu to. Což se nakonec podařilo.

Následující text: Jarní únava »»» ««« Předchozí text: Chihuahua

Alfa | Pátek 28. 02. 2014, 20.17 | POPŽ | permalink | tisk | 163x