Let mouchy

Prázdninová

Tři pětiny prázdnin a celý červenec mizí v upoceném nenávratnu. Ano, tři pětiny, protože v práci nám pořádný šrumec začne už lehce po dvacátém srpnu, aby 29. srpna byla slavnostně zahájena prvním představením nová Nejistá sezona.

Prvního srpna nám do ředitelských křesel usednou noví ředitelé a pak se hukáže….

♪ (aktualizace 1.8.2013 v 10:20 hod – Ministr kultury Balvín nečekaně odvolal ředitele Národního divadla Buriana … hukazuje se rychleji, než jsem čekala…)

♫ (aktualizace 2.8.2013 v 10:25 hod – Rusnok nařídil Balvínovi, aby vrátil Buriana do čela Národního … já jen sírám… ale stejně se hukáže…

Doma – mamina se stále drží, ovšem nadšená z další série chemošek nebyla… takže s nimi nekončí v srpnu, ale až někdy v listopadu. Macecháčka z nemocnice pustili na začátku měsíce domů, leč stav nic moc – v krku se cosi nespojuje a prosakuje, takže mu stále z nosu čouhá hadička, vedoucí až do kamsi, kterou denně 10–12 hodin sosá nehezky vypadající nutricosivýživového. Včera byl na kontrole doufajíc, že už se nepříjemného chobotu zbaví, ale lékař ho moc nepotěšil – řekl, že to není stále ono a za měsíc na kontrolu. Ale dovolil aspoň neomezené množství tekutin a pacholíka. Tak snad se to pomaličku lepší. Snad…

V práci – radioaktivní kolega RNDr byl odejit, místo něj jsme vyfasovali záskok – milý a šikovný chlapec, leč je nám docela k hovnu, protože po zahájení naší sezony pomaže do angažmá kamsi v Plzni… Moje dvě nové kolegyně – jedna je bezva, ale kdoví, jestli zůstane, protože zájem o ní je někde jinde. Druhá je taková… divná. Já to s ní vydržím, ale netuším, jak jí vydýchá divadelní organismus. Zatím vždy, co mu jen trošku nesedělo, zdárně záhy ze sebe vypudil. Ale časy se mění a tak uvidíme…. 

Let mouchy – doména už se zase ocitla v expiraci a jako každým rokem jsem oznámila, že už to tady všechno smažu a nechám vesele zdechnout, ale Silvestr jako každým rokem řekl, že to neexistuje a opět zaplatil další rok… Takže mě čeká ještě nejmíň dvanáct příspěvků… 

Doma – se Silvestrem si lezeme na nervy stále stejně, ale mohlo (a mnohdy i bylo) by být daleko hůř. O tom, že ani jeden nestíháme doma nic udělat nemá smysl psát, je to už taková naše tradice. Ale tentokrát mám výmluvu, protože komu by se v těch téměř čtyřicetistupňových vedrech chtělo žehlit nebo natírat plot.

Mně tedy ne.

^{Kdybyste věděli, jakej je v divadle klid, když tam nikdo není…}

Následující text: Srpnová »»» ««« Předchozí text: Hysterka nesnášenlivá

Alfa | Středa 31. 07. 2013, 23.27 | POPŽ | permalink | tisk | 229x