<%WebNadpis%>

Přišlo mi to mejlem, asi je to i někde na internetu. Nehledala jsem to a tak netuším, kdo je autor. Bohužel nejse autorem tohoto snímku a moc mě to mrzí.

Jo, i mistr tesař se někdy utne…

? 2010 – 13. 10. 2011

Jedna toulavá kočička už si řekla, že má svého kočovného života dost a usadila se u nás na tajném místě zahrady. Tu a tam vyleze, něco uloví nebo zblajzne a tu a tam nám přinese ukázat svoje děti…, proto jí říkám Mamuša. Vždycky má čtyři… V prvním přežily tři, za rok jedna kočka umřela a zůstala jen ségra Majča s bráchou Vildou, které jsme pro jistotu nechali vykastrovat. Jarní čtyři děti přežily všechny a díky zbrklosti mé matky je Silvestr odvezl do útulku v době, kdy jsem Mamušu nemohla odvézt na kastraci a výsledek se záhy dostavil. Když Mamuša přestala oplakávat svoje ztracené dětičky, obratem si pořídila další. Zase čtyři, ze kterých jedno nepřežilo… A zůstalo tohle… už mi to drze leží pod oknem na lavičce… Ale co s tím, sakra???

Toulavá kočka nám na zahradě nechala tři děti… Jedna se nedožila roku života a tahle kočička ještě s bráchou usoudili, že u nás budou bydlet. Daň za to zaplatili tu, že se museli nechat vykastrovat – přeci jen naše zahrada má omezenou kapacitu… Říkám jí Mája, protože je to tříbarevná májová kočička pro štěstí. Dávám jí žrát, tak ať kouká to štěstí shánět jak divá. 

Chtěla bych být moje kočka…

Navštívil nás pavouček a nějak jsem se nemohla dopočítat, kolik měl nožiček.

Seděla mi ve Vidlákově v koupelně nade dveřmi.

Vidlákovská vlaštovka